Pohled.

Vyrůstal jsem v sobě sám, ikdyž si přijdu sám, nejsem ošizen o život a svoje
vzpomínky také mám.
Moje matka byla chudá, avšak bohatší, než celá vesnička, žijeme tam, kde oceňuje se každá radost maličká.

Rád bych pomohl a dělal radost všem, bohužel život není procházka růžovým sadem a většina ztrácí se v něm.

Dřive jsem byl pozitivní a můj pohled na svět neměl chybu, dokud nepřišel pan osud a nedal mi vše za vinu.
Neprosím o to, být litován,
pouze bych chtěl být pochopen, avšak možná příliš náročný jsem a nejsem připraven na další krok.
Jít dál a neohlížet se zpět, to je můj sen.

Uvadající len, smutnící, nad dnešním světem, bohužel souhlasit s ním musím a není mu pomoci, když pohltí ho jeho rodná zem.

Spousta z nás se spokojí s minimem a já nejsem toho zastáncem. Možná je to ovlivněno systém, či výchovou, avšak každý měl být svou oponou.