Anotace: .
Je to jak obtahovat rysy tváře
dávné tváře
- jedeš po té samé cestě
jako tenkrát
posloucháš Brichtu a doufáš
že text si napsal sám
A jak si tak doufáš
ujíždí ti semafor
- potřeboval bys čtvrtou barvu
vždycky's ji potřeboval
jenže barvy se potmě
ztuha hledají
a ještě hůř rozpoznávají
Obtahuješ rysy tváře
dávné tváře
cestou, kudy's jezdíval
ve čtyři ráno
a pozdě odpoledne
jen aby tahle kresba nezapadla
mezi črty
a milostná psaní
kdesi v šupleti
nesprávného stolu
to je mi nejen pocitově hodně blízké..:-D* ST*
26.10.2019 05:45:46 | Frr
Fakt dobrý!
25.10.2019 23:02:26 | šerý
ano ... tyhle mohu ... miluji ... úsměv.z.
25.10.2019 19:43:06 | zdenka
Je to jako reálie zobrazující princip neurčitosti, filosofické discipliny na okraji, těžko bych to vysvětloval - nejde ani tak o princip jako o pocit.
25.10.2019 17:33:32 | aravara