Nejsem kapitánkou plachetnice

Jsem Anna,

která již ví proč a nač Višňový sad,

tenkrát v onom divadle,

která nezapomněla tvá slova ani úsměv či pláč a skepticismus,

která další půl srdce,

do skicáku si maluje a na daleké cesty přes údolí i po pohoří myslí,

která ví proč byl to Zlín.

Nejsem pohádková víla,
ale jedno přání mám,
nebuď sám a žij,
pozdravuj Sáru.