v lasturách

ta loď se již nedá zachránit

mizí v uzavírajících se hlubinách

jeden z nás dávno opustil palubu

druhý ještě chvíli věřil na zázrak

 

strom vedle stromu

tonou v řece

v lasturách temní

strach

 

možná to on

byl strůjcem zániku

ještě dávno před tím

než se čas započal

 

však nechce se mi věřit

že jen bezmoc

dána byla člověku

 

v předurčení

jemuž nelze čelit

zlomit pečeť prokletí

 

ta loď se již nedá zachránit

ale přesto budu dál

čekat na závan větru

 

vysoko kdesi

v ráhnoví

příznivou vlnu

vlídného objetí