ta loď se již nedá zachránit
mizí v uzavírajících se hlubinách
jeden z nás dávno opustil palubu
druhý ještě chvíli věřil na zázrak
strom vedle stromu
tonou v řece
v lasturách temní
strach
možná to on
byl strůjcem zániku
ještě dávno před tím
než se čas započal
však nechce se mi věřit
že jen bezmoc
dána byla člověku
v předurčení
jemuž nelze čelit
zlomit pečeť prokletí
ta loď se již nedá zachránit
ale přesto budu dál
čekat na závan větru
vysoko kdesi
v ráhnoví
příznivou vlnu
vlídného objetí
Vítr v ráhnoví....objetí...líbí se mi..*ST*
20.01.2020 21:21:06 | Anděl
děkuji ... andělíčku ... duší strážníčku ... úsměv.z.
25.01.2020 01:14:24 | zdenka
Čekat je nadějné a žádoucí. Ale přesto. Preventivně s plovacím kruhem.
Pěkná poezie*
19.01.2020 22:24:51 | šerý
děkuji, že se zalíbila ... úsměv.z.
25.01.2020 01:13:20 | zdenka