Kýč
Kýč
Je konečně klid. Ležící v trávě
si pomalu srovnávám myšlenky v hlavě
a sleduju mraky, jež oblohou plují.
Jak snáší svůj úděl a neprotestují,
když plaví se tam a za chvíli zpátky.
Život je krásný. Však bolestně krátký.
Je konečně klid. Bože dej, ať to přečká.
Na nebi hejna hus vykreslí véčka,
směřují za obzor, za teplem jihu.
Kdybych byl básníkem, napíšu knihu,
ač s tělem mladíka, s očima starce.
Jsem ale Nikdo. Vše mizí mi v dálce.
Je konečně klid. Stále koukám se vzhůru.
Oči však zhasly.
Pro krev na mundůru.
Komentáře (14)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk28.01.2020 12:13:18 Frr
ba ne, setníku centuriáne-tahle není kejčo-je to lodice času vydlabaná z kamenný kůry mohutnýho baobabu-čtu ji s obdivem***ST* :-D*
27.01.2020 13:40:08 Jeněcovevzduchukrásného
Hm, ten konec básně zase pěknej, i když smutnej.Válka je vůl.
27.01.2020 11:53:35 Marten
DoST se divím...ty umíš napsat i na vážnou tému...;-)
27.01.2020 08:51:27 aravara
Protiválečná s osudovým motivem. Kráda kolem nás v ostrém kontrastu s osdovým koncem. ST
27.01.2020 08:05:07 Dreamy
Hele, to je jen krev na koleni
a na tu se neumírá.
Tak hups, šups a hezky mazej dál!:-)
