Návštěvnost
Život nepolapitelný
Život nepolapitelný
Anotace: **Život** Zamyšlení nad životem. Když už se nám slunce mihne blíž, tak nám ten život začne stavět zdi, nebo si je stavíme my. Vždy se najdou překážky.
.....
V mezičase všech starostí,
až po okraj našeho chtění.
Jen,
pro kousek něhy
a kousek pochopení.
Z NEmožných,
možné vytvořit.
Než všechno zmizí
a budeme si cizí.
Ale,
raději stavíme si zdi.
Před světem,
před sebou
i před druhými.
Proč?
Zkrátka raději!
Než BÝT.
Tak, ať není všechno stejný.
My samy/i si měníme.
Svůj život na,
ŽIVOT NEPOLAPITELNÝ.
My samy/i
a nikdo jiný.
Strachu se nepoddat.
Být za vše vděční,
životem nemrhat,
ŽIVOT NENÍ VĚČNÝ.
I sobě dovolit BÝT.
Vždyť to tak rychle běží
. . . tik ťak
tik
. . . ťak
tik ťak.
Tady tu jsem dodávám později, ale hodí se k básni víc:
.
Komentáře (8)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk...ST...
14.03.2020 23:00:41 | Húrin
;-) děkuji ti Húrine, jsem ráda, že se ti báseň líbí.
15.03.2020 00:19:52 | jenommarie
Až nám s ciferníku naposledy zamávají miliony ručiček, Zbyde nám jen utichající tikot srdce. Poté budeme chtít s pozdní pokorou vystoupat na horu života a rozhlédnout se. Však vybočené palce u nohou z životních úhybů i znavený sval už nám k rozhledu nedá. Jen zůstaneme s našimi rozmařilostmi pod úpatím.
Jde jen o "hospodárnost" vnímání. I když jej mají lidé porůznu, tak u Tebe o detailním vjemu nepochybuji.
14.03.2020 14:39:53 | šerý
Ano, přesně jsi to uchopil a popsal, je to tak. Někdy mě ty úvahy o životě chytí, jenom na chviličku.
Je to od TEBE krásný komentář a doplňuje mojí báseň.
V podstatě to víme všichni :-),
jenom někdo žije víc materiálně,
mile jsi mě naladil a vážím si slovíček, děkuji milý Šerý ;-) ;-)
a přeji TI hezkou sobotu,
ani já nepochybuji o tvém vnímání, děkuji
14.03.2020 14:56:03 | jenommarie
Je určitě dobré se občas v tom rychlém běhu života zastavit, zasnít, a popřemýšlet.Ne ale o tom, co jsme snad udělali v životě špatně, to stejně nejde změnit.Prostě užívat si přítomnost a hledět s nadějí do budoucnosti.
14.03.2020 13:31:58 | Donne
Ano to tak vidím také, minulost se nezmění a jak to bude a JE, jak se cítíme, to je důležité. Děkuji TI za tvůj vnímavý komentář milá Donne, omluva odepisiji z mobilu a posunulo se okénko
Ta naděje být musí vždy ;-)*;-)
14.03.2020 13:34:27 | jenommarie
Jak píšeš, Maruško, životem nemrhat...
Máš v básni hodně zamyšlení; je dobré moci nahlédnout, jak lidé uvažují, čím žijí, co je trápí a čeho si cení. Prostřednictvím Tvých básní je tak trochu vidět i Tvé nitro, díky za to :-)
14.03.2020 12:14:47 | Helen Zaurak
Já TI děkuji, milá Helenko za tvé nahlédnutí a vnímání. Vždy se nás dotýkají všechna i kolem nás.
Úvahy, přemýšlení o všem možném,
si v hlavičce rovnáme a přehazujeme.
Souvisí to s dannými zažitými i různými situacemi.
Život nám zdi staví, nebo i my sami si je stavíme.
To děláme i jako určitou obranu, jenomže utíká ten čas.
Spolu s někým se sesynchronizovat není snadné a
i se sebou máme určitá trápení.
Klid a pohodu najít v sobě a pak i učit ty druhé.
Nenutit, jen vnímat a jakou cestou to půjde, to se uvidí.
Někdy to úplně ovlivnit nelze a s tím se musíme umět vyrovnat.
Boj a čas. Je život. :-D ;-)
Omlouvám se Helenko, mám zase tu přemýšlivou dnes. Vím, že nevymyslím nic zásadního. :-D ;-)
14.03.2020 12:39:19 | jenommarie