hle, člověk

hle člověk

a my 

zapomněli

 

 

na jedno ráno

 

i když jsme se káli

nesčíslněkrát

 

do ticha vzývali

máří magdaléno!

 

ozvěnou vracela se

samota

 

prázdný hrob mlčel

nevydal hlasu

 

naděje udusaná

pod kopyty stád

 

to my zapomněli

rozestřenou lásku

 

jitra uvítat

 

zní z dáli podkova

dotýká se mraků

 

jiskrnná záře 

kreslí na omak

 

snad dohlédneme ještě

nabízenou spásu

 

toho jenž za nás

přišel umírat

 

hle člověk

a my 

zapomněli

 

na jedno ráno

 

i když jsme se káli

nesčíslněkrát