Vlak

Pravidelné dunění vlaku

za oknem ubíhající svět

očima snažím se jej zachytit

pohroužen do vlastních myšlenek

 

Vlak zastavuje, svět se zastavil

Do toku myšlenek vkradly se kroky

 

Očima zkoumám lhostejné pohledy

Někdy mžikem jedním o mne zavadí

           (někdy ani to ne)

Náhle… jako probuzen výstřelem

na jeden z nich se zachytím

 

Chci jej oslovit, vidím ho před sebou

Chápu očima ty jemné rysy a plavý vlas

Chci vstát a přiblížit se k ní, ale

Chomout studu drží mne v sedadle

 

Pohledem na ní visím

Toužebným úsměvem

 

Náhle vstává a upírá na mne zrak

uculuje se, hlavu odvrací nesměle

               (odchází!)

ztrácím ji ze svých očních spárů

a v duchu si nadávám – debile!