Strom v mělčinném lese života

Je těžké poznat světlo?
Je těžké poznat tmu?
V hlavě blázen zametá metlou
poslední pocity - hádanku v neznámu.

Když nevíš, co cítíš,
neznáš sílu emocí.
Málokdy sám poznáš
hádky, lži a nemoci.

Shrbený strom, neznáš název jeho.
Smrk? Jedle? Tis? Kdeže!
Čím dál více nakřivo, přesto září něhou.
Drží se jak Dómu věže.

Kymácí se k zemi
a hned padá do vody
hlupáci se tlemí
jsou to vše jen náhody?

Pochybuji? Nebo ne?
O čem se tu bavím?
Píšu věc, co s lidmi hne?
Či prázdné verše slavím?

Až mnoho témat je,
jež se špatně vyslovují
A dřevo stromu tleje
Přesto kmen mocný nadále stojí.

Věřím, že nikdy nespadne.
Že hniloba jen povrch uchvacuje,
že do hlubin smrti z krajiny života nepropadne,
že strom pevný je a láska se v něm stále udržuje.