PŘEDMĚTY

21.06.2020 22:23:37   Vivien

Toť tajemstvi každého, co na půdě svého Vesmíru.. krásné téma vybral sis Amone .. že by snad alpaková lžička také jednou pokladem na půdě?

22.06.2020 10:30:35   Amonasr

Děkuji, milá Vivien, a nechme to tedy v rovině jemného tajemství, ať si za ně může každý dosadit dle svého... ;-))*

21.06.2020 21:05:59   Jeněcovevzduchukrásného

Po maminčině tragické smrti jsem si nechal takovou hezkou zimní čapku kterou velmi ráda nosila, no a když otevřu skříň, vždy si na mamku vzpomenu.Někdy si ji vezmu do ruky a přiložím si ji ke tváři a věřím, že mě vidí a vnímá mě, moc hezký pocit.Pepo moc krásně jsi to napsal, a ten poslední verš, moc pěknej.

22.06.2020 10:27:02   Amonasr

Díky za krásně procítěnou reakci, Honzo :-)

22.06.2020 16:35:12   Jeněcovevzduchukrásného

:-)

21.06.2020 20:17:06   Pamína

..., no, mně ty věci na půdě hlavně připomínají moji nepořádnoost, nedůslednost a naprosté vymanění se z řádu světa. Což může být právě tím, o čem je Tvá báseň :-)
Kouzelná.

Amonasře, Tvůj cit pro hudbu je odzbrojující. Zážitek spolu s Tvými verši.

21.06.2020 20:57:11   Amonasr

Tys to vystihla, milá Pamíno - ano, moje nepořádnost v tom hraje značnou roli :-)) Tvá empatie nezná hranic - díky ;-))*

21.06.2020 00:19:49   zelená víla

miluju vetešnictví, všechny ty věci, který pro život nemají smysl, ale.... ta historie v nich je... ta láska, ten dojem, ta minulost... omšelost dávající smysl...
nic z toho si nevezmeme dál, ale tady z toho čerpat můžeme...
tady. ty okamžiky, tu sílu, tu zřejmost... to něco...

21.06.2020 20:48:24   Amonasr

Přesně tak - záleží na každém, jak dokáže čerpat... :-)

20.06.2020 22:44:10   šerý

Předměty. K vzpomínkám podněty.
Chtěl bych být jednou opotřebenou věcí, kterou mi sloveso přivede do muzea lásky.

21.06.2020 20:46:44   Amonasr

A fantazie nezahálí... :-)

20.06.2020 20:44:06   Kapka

ST
Je to tak, jak máš tu psáno
předmětům je kouzlo dáno
když zůstaly tady s námi
opředeny vzpomínkami.

U nás za sklem ve skříňce
talíř po mé mamince
ten puntíkatý hrneček
co na kafe měl dědeček
houpací kůň na půdičce
snad patříval prababičce
v mém dětství byl jako živý
teď už bez té bujné hřívy.

Tak psát bych mohla dál a dál
Jen čas jim trochu lesku vzal
však na cennosti neubral...

21.06.2020 20:45:04   Amonasr

Krásně jsi to vyjádřila, Kapko - jako bych to viděl přímo před sebou :-)

21.06.2020 21:22:03   Kapka

Za tvůj milý komentík - pozdravy a velký dík :-)

22.06.2020 10:26:22   Amonasr

:-)*

20.06.2020 19:23:07   Donne

Schraňuji pár drobností po mých drahých zemřelých, opravdu dokáží oživit vzpomínky.

21.06.2020 20:43:44   Amonasr

Děkuji za souznění :-)

20.06.2020 16:25:20   JC senior

Zůstaňme lidmi,
i když z nás umělá inteligence
chce změnit na předměty!
**

21.06.2020 20:43:16   Amonasr

Nejen ta umělá - ale nedáme se! :-))

20.06.2020 14:11:42   jenommarie

Ano jsou to možná pro někoho cetky,
ale když hrneček,
který v ruce dříve držel milovaný člověk,
který už zde není,
vždy se ty obrazy do očí sami vynoří
a navodí..ty mnohdy hřejivé i trestné pocity.
Ale jsou to pro nás TY vzpomínky
;-)* *ST pěkné zamyšlení

20.06.2020 14:17:13   Amonasr

Děkuji za empatické vnímání, milá Marie :-)*

20.06.2020 14:21:43   jenommarie

;-)* také děkuji Amonku