vtiskli ti podobu člověka
sobě vlastní
tys však předobrazem
který vystupuje
za noci bezhvězdné
rodíš se z plamene
nekonečnosti
praská obruč po obruči
nádoby hliněné
jednou tě posbíráme
ztratíme
splyneme
prameni
nespoutaný
vždy znovu dáváš se
nezištně odevzdaný
učíš kaskádám
neviditelným
Život je pozdní sběr, v němž člověk zraje do moudrosti Tvé básně, milá Zdeničko
20.08.2020 01:13:11 | Akrij8
Vždy a stále..moc pěkná milá Zdeni* ST ;-)
15.08.2020 19:00:37 | jenommarie
.....V srdci. ...
14.08.2020 21:54:48 | jitoush
Obohacovat přednostmi. Nenechat se přetvářet a jen svým tvarem okolím prorůstat.
Perlíš, Perlotvorko*
14.08.2020 21:29:50 | šerý