Návštěvnost
NEBESKÁ KLENBA
NEBESKÁ KLENBA
NEBESKÁ KLENBA
to už otec nebyl
vyšel jsem jedné jasné letní noci na zahradu
to prý on dělával někdy rád
jak mi prozradila máma
a zadíval se jako on do hvězdné oblohy
ponořil jsem svou mysl do toho nekonečného prostoru
až ke hvězdám a ještě mnohem dál
a náhle jako bych prozřel
pochopil
měl jsem v tu ránu k otci mnohem blíž
než kdykoliv předtím
když ještě žil
to jsme si moc nerozuměli
on nechtěl pochopit mě
a já nechtěl pochopit jeho
nebyly žádné prostupné mosty mezi námi
až teprve nyní
to nekonečné nebe
došla mi naráz nicotnost všeho pozemského
ta směšná malichernost
s jakou posuzujeme své okolí i sami sebe
vždyť co je každý z nás v porovnání s neuchopitelnou věčností
s tím zázrakem řádu vesmíru
který je schopen povznést kohokoliv
stačí jen zaklonit hlavu a zadívat se vzhůru
za jasné noci pod hvězdami
pokud ve svém zření najdeme alespoň malý střípek pokory
i v tátovi musela být
jinak by se nechodil tak rád dívat na noční oblohu
to jen já ji v něm objevil teprve teď
a dal jí průchod i sám v sobě
abych se s ním mohl smířit jednou provždy
kdesi tam mezi hvězdami
v tu chvíli jsem to nebyl já
sám na tom malém rodném dvorku
ale byl jsem zároveň i on
když jsem se díval do nebe jeho očima
a procítil cosi podstatného
pod klenbou nekonečna
až teď jsem teprve dospěl
v poznání
že jedinému užaslému pohledu vzhůru
se nemůže vyrovnat ani tisíc pohledů zpět
Praha, 20.8.2020
https://www.youtube.com/watch?v=QAxz16D4BlE
Komentáře (34)
Komentujících (13)
Doporučit
TiskJá jsem si jí Amonku taky musela uložit :-)
Asi kvůli posledním dvěma veršům. To je zkrátka dokonalý :-)
27.08.2020 21:05:57 | Pamína
Víc než potěšení je na mé straně, milá Pamíno :-)*
29.08.2020 17:29:40 | Amonasr
Tuhle jsem si Amonku musela uložit, je v ní všechno!
21.08.2020 11:21:34 | Nikita44
Díky, Niki - to mě víc než těší! :-)
23.08.2020 19:47:03 | Amonasr
.....Není co dodat, vlastně si to řekl sám....smíření v pokoře. ...To je nejvíc,když to člověk odevzdá a odpustí. Já jako "dítě"i rodič tuším, že jak není náhoda, že mám potomka jakého mám, tak stejně jsem si "vybrala"zase já ty své rodiče. .....přicházíme se něco naučit a také "splácet dluhy",někdy je to opravdu drsné......pochopil si aspoň kousek toho příběhu ještě teď a to není málo....
Ji./úsměv/
20.08.2020 23:05:07 | jitoush
Děkuji Jitko, za Tvůj krásný a zároveň pokorný vhled i nadhled :-)
23.08.2020 19:46:26 | Amonasr
...Díky Pepo zasejc Tobě....troška to odlehčím,jako rodič tváří v tvář
své dcery ten nadhled občas ztrácím/úsměv/,to Ti je někdy "podhled",když
mě vytáčí jak čamrdu./smích/I já,co nekřičí a nerada se hádá a je povahy mírné se dostávám do dimenzí,kdy musím na plné obrátky zapnout zpětné
klapky neboli sebeovládací vnitřní zařízení....Tož tak,ale s láskou.
Teď budu trošku hrubá.nedávno jsem vyposlechla rozhovor s Evou Holubovou,skvělou herečkou,která teď zrežírovala Gogolova Revizora/mimochodem jsem si vzpoměla na Tebe a Tvého přítele,že si tuto hru v tomto provedení nenecháte ujít.....těším se na recenzi/úsměv//.
Pochopila jsem,že si k sobě záměrně vybrala lidi,co má ráda.A když
o tom vyprávěla a opravdu bylo znát,že to co říká,tak je opravdové,tak když parafrázuji,řekla něco v tom smyslu...."mám je ráda,miluju je,ale
někdy mě tak "se..u"/smích/,právě proto,že je mám ráda....Tož se omlouvám za ty kličky /smích/.....Blízcí,co mají rádi by měli dávat
pravdivou zpětnou vazbu,ale tak nějak s citem/úsměv/,nemazat med kolem huby.........Ji./úsměv/
23.08.2020 20:00:32 | jitoush
:-D Směju se, Jitko, Tvá dcera má úžasnou mámu! A určitě to i ví ;-)) A to vyjádření Evy Holubové skutečně sedí - úplně ji vidím, jak se u toho tváří :-))
Třeba i na toho Revizora dojde, všiml jsem si už oblepených tramvají reklamou - akorát do Studia DVA už moc nechodíme, protože tam hrají spíš takové hodně plytké divácky úspěšné "komerční" komedie. Ale třeba ten Revizor bude jiný, zvědavost by určitě byla, tím spíš, když to je asi první režijní pokus Holubové... ;-)
23.08.2020 20:14:28 | Amonasr
...Chlestakova má hrát Kryštof Hádek.....Ji.
23.08.2020 21:25:12 | jitoush
Největší štěstí je zdravá rodina. A pokud akceptujete nenásilí (což není zbabělost) necháte svým dětem prostor, kam půjdou, co je baví a v čem předpokládají seberealizaci. Mají jiný svět a bezbřehé šance...
20.08.2020 21:42:31 | Lesan
To je hodně moudrá myšlenka - kolik je ale takových, kteří to dokážou?
23.08.2020 19:44:43 | Amonasr
Jsem si jist, že otec v drtivé většině v synovi vidí vykonavatele svých osobních, nesplněných snů - bohužel! Vůbec se nedivím, že sis s otcem neporozuměl, protože stejně jako otec můj se mnou, byl tvůj tebou, stejně zklamaný. To tak je a bez záměru se Tě nějak dotknout. Otec ze mě chtěl mít lékaře a málem se mu to - nebýt toho, že jsem byl lempl, splnilo. Ale ty počáteční šoky, když se mě ptal "a čím jednou chceš být?" Napřed byl ohromen, že popelářem. Potom "řidičem" ponorky, a to jsem ho mimo mrákot doháněl až k šílenství, když jsem sestrojoval s kamarádem v jeho dílně ponorku. Nebylo tam k hnutí a on se tam málem přerazil. Potom v rozpuku puberty, jsem chtěl být po zdrávce gynekolog, porodník. Přivádět s přírodou děti na svět* To jsem uvrtal otcovi červa do hlavy. Proč po návazné vejšce nebýt například ortopedem? A už si to spojoval, že chodím z holkama a mám to zároveň jako hobby, abych zkoumal případně jejich intimní "útroby."
Vše dopadlo nakonec jinak, otec byl mnou velmi zklamaný a šest roků mezi námi vázla řeč.
Tedy nevím... a třeba si to měl odlišné. Ale mezi otcem a synem to zkrátka bývá komplikované. Já nakonec na kluky měl také své "osobní nároky." Aby dělali atletiku nebo vrcholový fotbal. Zajímalo je umění, příroda a filozofie. Hm, jen hodně chabé splnění představ! Ale jedno mé mňouče, vypadá hodně nadějně. Tak alespoň!
Máš to pěkné, poeticky ztvárněné ohlédnutí. Rád jsem přečetl, Amonasře*
20.08.2020 20:24:31 | šerý
Díky, šerý, jak ses bezvadně rozepsal i o svých vlastních zkušenostech, je to hodně inspirativní :-) A to zklamání tam ze strany mého otce zejména v mém dětství určitě také bylo - to víš, syn vyučeného řezníka a zarputile odmítá klepnout králíka nebo z něj aspoň stáhnout kožku :-D) Zkrátka jsem se nepotatil a tak mi neváhal každou chvíli zdůrazňovat, že ze mě nikdy nic nebude. Když jsem ho pak po letech už coby důchodce vzal na "nostalgickou" vyjížďku po místech jeho mládí, abych mu udělal radost, tak se mnou naopak před starými kamarády a vzdálenými příbuznými chlubil, což mi ale nebylo ani trochu příjemné a musel jsem ho důrazně požádat, aby to při další návštěvě už nedělal. Ale to se nedá v pár větách všechno rozebrat - prostě komplikovaný ten náš vztah skutečně byl až až... ;-))
23.08.2020 19:42:53 | Amonasr
Někdy si ten úhel pohledu najdeme
a přece stejné pohledy i můžeme mít
..i když neSTojíme vedle sebe
..třeba i myšlenky hlavou proudily
..podobné
..je to zvláštní pocit.
Nejednou jsem stála u černého rybízu, který mi maminka dala do zahrady
a jako bych cítila
..kousek její práce a té lásky.
Moc hezky jsi to napsal a srdeční
..přes všechna dřívější nepochopení
..jsi došel k svému prozření.
Stále člověk o různých přemýšlí.
Zrajeme a pohled se nám také i mění. ;-)* *ST
20.08.2020 20:23:45 | jenommarie
Moudrá slova, Marie - děkuji :-)*
23.08.2020 19:20:21 | Amonasr
Tak...spíše se snažím také i někdy to poznání v sobě nerozmíchávat, někdy se ten chaos vytvoří a někdy je vše tak jasné..Amonku TVÉ básně mi moc pomáhají a děkuji i za tvá slova. Měj krásný večer :-)* ;-)
23.08.2020 19:24:33 | jenommarie
To se mi krásně čte, Marie - pohodový nedělní večer i Tobě! :-)*
23.08.2020 19:48:35 | Amonasr
I mě tvá slova..tak pojodu téz :-D* a děkujiii ;-)*
23.08.2020 19:51:54 | jenommarie
Krásně napsané.Při Tvém psaní jsem si chca-nechca vzpomněl na svého tátu, jak při mém nečekaném vstupu do předsíně vrazil mojí mamce, Zlaté mamce, facku jako hrom.Do dnes to vidím jako by se to stalo včera, jak jsem po něm skočil, chytil ho do kravaty, jak šel k zemi a lapal po dechu, málem jsem ho uškrtil.No, Pepo a to už jsem dávno před tím věřil ve Stvořitele, no, jak že to je?cti otce svého a matku svou.Tenkrát jsem však musel udělat vyjímku, šlo to tak nějak ráz na ráz a ani dneska toho nijak nelituju.
20.08.2020 19:32:57 | Jeněcovevzduchukrásného
Myslím Honzo, že naši tátové měli leccos společného. Jako dítě bych ho taky nejraději občas přinejmenším "chytil do kravaty", ale protože jsem na to neměl šanci, řešil jsem to tím, že jsem s ním třeba týden nemluvil. Ale to by bylo na dlouhé povídání - později jsem mu všechno sice téměř odpustil, když jsem líp pochopil jeho démony a jejich původ, ale odcizení mezi námi už zůstalo, i když jsem ho nikdy zároveň nepřestal mít rád, ale jaksi hořce rád. To skutečné smíření přišlo teprve až po jeho smrti...
23.08.2020 19:19:00 | Amonasr
Ano démoni, zlá energie existují tak jako láska a tím i laskaví lidé.Lidé, kteří jsou v zajetí zla to mají velmi těžké, jelikož co zasejí, to i sklízejí.Na základě poznání tohoto fenoménu(démoni, duchové, ztělesněné zlo) a to přímo od svého letitého kamaráda o kterém jsem napsal-Regresní terapie v odd.ostatní-ze života bych rád napsal ještě jednu závěrečnou povídku na základě skutečnosti.No, možná již zítra, nebo pozítří napíši druhé a závěrečné pokračování.K tomu bych ještě jen dodal, nesuďme neb sami budeme souzeni.Svému tátovi jsem také mnohé odpustil, tak jako Ty, ale jsou věci které se jen tak lehce nedají odpustit i kdybych se rozkrájel.
24.08.2020 11:55:38 | Jeněcovevzduchukrásného
Ano, někdy se musíme s podobnými věcmi vyrovnávat po celý život - nejde jen o snahu samotnou, ale i o hledání a uvědomění si toho, co i nás v životě a jakým směrem formovalo... :-)
24.08.2020 12:01:00 | Amonasr
Je to tak. :-)
24.08.2020 12:22:46 | Jeněcovevzduchukrásného
...hvězdné nebe nad hlavou a mravní zákon v tobě...;-)
20.08.2020 15:58:33 | Marten
;-)
23.08.2020 19:08:10 | Amonasr
pokud je země dutá může být fascinující pohled i do nitra země pod nohama ,) jo nebe ale co je za ním iluze hologram jiné světy všechno kolem je čím dál větší lež a iluze sny jakoby jsme to měli obráceně sen realita a realita sen mazec někdy tento matrix .)))
jinak hezký text který ho určitě potěšil tam...
20.08.2020 13:16:46 | xoxoxo
Představivosti se meze nekladou - a Tvé pak obzvlášť ;-)
23.08.2020 19:07:57 | Amonasr
V mlčení píšeme ta slova, která neumíme říct,tam do nebe,nebo sebe .Jsou tam pro nás v úschově. Když jim nerozumíme teď,jednou určitě ano.Jsou kódy nás.Vždyť jsme vzešli z nich a lásky.Mám podobné pocity.Zrali jsme v době, kdy oni už byly filosofy.
20.08.2020 11:42:04 | Isla
Mnohé se slovy ani vyjádřit nedá, a přesto to existuje, dokonce naléhavěji než to vyslovené - díky za znělý komentář :-)
23.08.2020 19:05:15 | Amonasr
věřím že vše o co bojujeme teď a bolest kterou prožíváme se změní v nepatrnou tečku až náš pozemský život skončí věřím v harmonii a ve splynutí a v nadpozemskou hudbu... tatínek musí být na Tebe hrdý Ami objímám Tě ST :-)))
20.08.2020 10:59:04 | Iva Husárková
Moc krásně jsi to vyjádřila Ivo - víra v nadpozemskou harmonii je snad ta nejhezčí :-)
23.08.2020 19:02:27 | Amonasr
:-))
24.08.2020 10:51:36 | Iva Husárková
Povedla se, nostalgie s trochou filozofie :)
20.08.2020 10:47:25 | Crazymike
Díky za empatické přijetí :-)
20.08.2020 10:52:59 | Amonasr