Anotace: .....stojí při Tobě i odtamtud...vše do sebe zapadne jak má....věnováno
Svítá Ti pod kořínky
v objetí posmutnělý
obrací se stisk
hoří se v osudu
kouří pozpátku na vzpomínky
risk je ztráta i
v dlaně vtisklý
čerstvý zisk.
Pod roky zhuštěné jsou
Tvoje touhy
shrbená záda vytěsňují vzdor
odstíny zasmušilé
těkají v barvách duhy
mění se místo pro ponor.
Splétáš si hbitou paměť
na provázky
svítá Ti z lásky
vetknuté Světlo hladí
do zvrásněných cest
blízkost tíhu může poponést
špitnou prosvícené polohlásky
nech se rukou shůry vést.
24.03.2021 23:09:16 uživatel smazán
Jituško, ani jsem skoro nedýchala, při čtení Tvých veršů. Jsou nádherné.
..ST..
22.09.2020 05:52:54 petrzal
Spousta metafor co mi berou dech. Mé zvrásněné cesty v tváři z těchto tvých řádků teple září.ST ;-)
08.09.2020 00:52:21 Akrij8
Nejkrásněší svítání jsou z lásky. Překrásné, má milá Jitřenko.
09.09.2020 10:52:54 jitoush
....Těší mě Jiří,že jsi četl a že zarezonovala aspoň krapítek,však
Ty tak trochu víš,co skrývá se mezi řádky....Ji./úsměv/
05.09.2020 19:53:06 šerý
Tak jsem jen vydechl... krásná. Zádumčivé téma o životním procitnutí, smíření se a získání nadhledu, se kterým se spolu lépe nese životní úděl. Někdy to někomu trvá hodně dlouho, nežli v hlavě rozbřeskne...
Jsem rád, že sis našla čas publikovat a já se mohl s potěšením začíst. Jen houšť, Jitoush*