K růžím přivonět

Psala svou knihu života dechem,

nechala v sobě srdcem číst,

pro všecky milované stuhu,

vázala kytice vzpomínáním,

po lásce zhebklá bělomechem,

do dlaní blízkost vřelých míst

veškerou lehkost, žití tíhu

objala svítání pousmáním.

 

Kde hledat v den, kdy ztrácíme

řeku nevyřčených slov,

kam obracet se za sluncem,

když stíny kreslí do zármutku?

Snad vzpomínky, jež sdílíme,

kde paže krouží rodný krov,

jsou v mapách zítřků průvodcem,

sen zkonejšený v jemném spánku.

 

Ztrácíme, abychom nalézali,

hledíme, abychom uzřeli svit,

v zahradách ticha kvetou růže,

nadešel čas k nim přivonět,

milujme, abychom vzpomínali,

v srdci nám budeš písní znít,

ve jménu lásky poezie může,

zpřítomnit Tebe v tento svět.

 

Přitisknout blízkost na Tvůj ret