Za rohem samotné oblohy
nadechlo se zrovna vycházející slunce
vůně hřbitovních trav
zazněly varhany
a lidé už jdou stromořadím
svázaným do kytice
kulhající pták
s vylovenou tmou
spěchá do hnízda
zaklekla jsem
nahé poupě
u petlice slibů
ztrácí pár zbytečností
hřbitovní kvítí muselo znovu ožít,při tvém doteku... na hřišti kde se nekřičí.
17.10.2020 18:53:27 | Danger
....Obrazy dýchající hloubkou...Ji./úsměv/
09.10.2020 09:36:31 | jitoush
skvostná ... úsměv.z
08.10.2020 22:06:17 | zdenka
Super oktanové palivo. Jedu po kráse*
08.10.2020 01:57:52 | šerý
V průvodu tichotných slov ústa jemné poezie,velice rád jsem četl
06.10.2020 21:37:21 | Akrij8
... děkuji ...
07.10.2020 07:25:23 | Marcella