Okatý večer vznešeným krokem
korunkatých
přikrádá se na cimbuří
usínajícího kostela
jak milostná píseň jeřábů
u trůnu jeho dna
nic než poustevník
hlavu sklání
slyším temné dunění
splašených stád
ženoucích se z atlasu
po kostěných uličkách
z dálky táhne se vůně praskyřice
k ledovým vrcholům
kam chtěla bych se vznést
na pestrých křídlech motýla
sebestřízlivější
Dobrá varianta k sebeopilejšímu světu.
12.10.2020 04:55:52 | Now
Také bych chtěla..tedy ta je pěkná. * ST :)
11.10.2020 20:38:53 | jenommarie
Umět tak létat - vždy jsem o tom snil.
11.10.2020 09:09:32 | ARNOKULT