Z nedalekého nástupiště
je slyšet symfonie
právě přijíždějícího rychlíku
rušená kvílením dvojkolí
zdálo se mi
jak procházím krajinou šípků
slepená vlastním stínem
trudomyslnosti
snáší se hejno černých vran
na blátivou cestu
a ty
ulomeným pařátem
jedné z nich
za hukotu divokých včel
drápeš mě v páteřním kanálu
bez povšimnutí
nekrvácím
ještě ne
jen cítím v každé kapse
tíhu
zahořklé hlíny
Ano . . ty životní tíhy:( ..
přesné vyjádření. *ST
14.10.2020 22:38:24 | jenommarie
Radost číst* Co Ti budu povídat, Poetko.
14.10.2020 20:59:10 | šerý
kráčejme za simfonií ... za vším, co povznáší ... dokáže nést ... rozplétat stín ... úsměv.z
14.10.2020 10:07:39 | zdenka