Slepená vlastním stínem

 

Z nedalekého nástupiště

je slyšet symfonie

právě přijíždějícího rychlíku

rušená kvílením dvojkolí

 

zdálo se mi

jak procházím krajinou šípků

slepená vlastním stínem

trudomyslnosti

 

snáší se hejno černých vran

na blátivou cestu

 

a ty

ulomeným pařátem

 jedné z nich

za hukotu divokých včel

drápeš mě v páteřním kanálu

bez povšimnutí

 

nekrvácím  

 

ještě ne

 

jen cítím v každé kapse

tíhu

zahořklé hlíny