Sotva kdy v mém domě
v mých vzpomínkách
práh vědomí
překročí zhýčkanými údy
tvá plesavá dobrotivost
sousedův zdivočelý kocour
převlečený v ledabylé masce anděla
líže si rány z pýřitého ocasu a dělá
že naprosto všemu rozumí
za lacinější žvanec
než dával se chleba
by zdomácněl
dioráma chladnými prsty
v slzách z rosnatých démantů
omývá tvářě zašlých rámů
bolesti protiva přiostřuje oko
nahoru je cesta dlouhá
s bouřlivým lomozem
vyletím jako saň
k divokosti barev
tvého plamenitého světa
aby mohutný vodopád
popela co ze mne zbyl
utopil můj žal
dole na zemi
to bude jízda...
03.11.2020 13:14:54 | enigman
A když už..tak ať je to jízda;)
*ST
02.11.2020 22:09:06 | jenommarie
příjemně otevřené hledí
02.11.2020 20:53:06 | vojtěška
Velice bohaté obrazy, krásná práce se slovy! :)
02.11.2020 18:44:18 | M. Novák
... děkuji ...
... pane Novák ...
02.11.2020 19:01:03 | Marcella
Blízko k sobě,daleko k žalu
02.11.2020 16:15:52 | Akrij8
... Jiříku díky ...
02.11.2020 19:00:20 | Marcella
Nahoru je cesta dlouhá,
však možná kratší, než se jeví...
ať nás žene vášeň, touha,
vždy, když dáme sbohem zemi,
dotkneme se hvězd...
02.11.2020 15:50:56 | Cecilka
... a pohoupá nás měsíc ...
02.11.2020 18:59:50 | Marcella