Bože, vyslyš moje prosby.

V pátek jdeš jako první na řadě pod skalpel a já budu trnout strachy,
snad se nad tebou nezatáhnou mraky.
Nedovedu si představit, že by jsi opustila tento svět,
nedovedu si představit, že by svět přišel o tak krásný květ.

Ale ať chci nebo nechci, musím počítat i s tím,
že se mezi nás může vloudit stín.
Stín, který nás oba může oddělit od sebe,
co však platné, že vím, že půjdeš do nebe.

Bez Tebe by mi zde bylo hodně smutno, to napsat musím, to je nutno.
Na devadesát procent věřím, že to s tebou dopadne vše hladce,
že nebudu muset říci to známé, spi sladce.
Deset procent ze sta je málo, však straší mě to i tak dosti,
snad nebudu muset zvát po pohřbu hosty.

Na odchod tvůj je přeci ještě času habaděj, občas mě schvátí beznaděj,
na pomyšlení, že zde zbudu bez Tebe, co platné, že půjdeš do nebe,
když po tobě zbydou jen fotky, jsme zde jak dřevěné loutky,
co hrají svojí hru a pak za oponou zmizí,
máš srdce, Duši, nanejvýš ryzí, tak mi prosím neodcházej.
Bože prosím pomoz, prosím, teď už víc dělat nemohu,
jen se modlit k Tobě k Bohu.