Zežloutlý list, co dosud neopad
v parku na osamělém keři,
té představě se musím usmívat
jak jeví se mi právě za příšeří
Ten žlutý list, co dosud neopad
A dětství se hvězdou rozvzpomíná
na poezii posledních dnů v roce,
dnes s pohárem vystačím si vína
či s vyšlapanou cestou při potoce
S tou hvězdou se stáří rozvzpomíná
na čtvero svíc času do adventu
nedočkavost, modlitby a snění,
s nostalgií sjezdu absolventů
ozvou se i jména na kameni
pro čtvero svíc času do adventu
Tak v listopadu vítává mě sníh
vločkami na zežloutlém listu,
vzpomínky jiskrou zatřpytí se v nich
a s úsměvem, díky tomu místu
Tak v listopadu vítává mě sníh
*
Moc hezké zklidnění co advent přináší... děkuji ráda jsem se zastavila... krásný a pohodový advent přeji...
06.12.2020 09:25:53 | Emily Říhová
Krásná politůra na pečlivě upraveném podkladu. Zde je vidět, jak blízko má melancholie k procítění ducha. Potěšils a rád jsem si k Tobě, opět přišel verše povlískat.* Pěkný blízký advent přeji.
27.11.2020 22:01:23 | šerý
Zklidnění doprovázené moudrým smířením se s životním koloběhem, s nímž jsme tak bytostně srostlí... :-)
27.11.2020 21:53:26 | Amonasr
Pěkná..s nostalgickým tónem
..ale i s klidem uvnitř.
Krásný víkend přeji. *ST ;)
27.11.2020 20:54:44 | jenommarie
Jiří, u tebe na návštěvě je vždy tak, ale tak příjemně. Vím, už mi prozradils to tajemstvi, kde zdroj toho, čas, a dnes s takovým "dochucenim" ve verši ... té představě se musím usmívat,
jak jeví se mi právě za příšeří,
ten žlutý list, co dosud neopad. Kouzlo času do advetu tady a teď podržet. Vrátím se, s díky.
27.11.2020 18:13:02 | Vivien
Pořád jsme stejní, Jiří, ač vrásek máme víc,
dál podléháme vůním, kouzlu, lásce...
a necháme se zmámit světlem svíc...
a pořád máme stejnou touhu smát se...
jen modlitba snad větší sílu mívá,
jako ten doušek zralejšího vína...
:o)
27.11.2020 18:05:04 | Cecilka