jablko na slunci

znáte ve Vídni každý okrsek

vůni šatů které ušil váš tatínek

mateřskou náruč neodloučení

výsledek každé rovnice

nepravděpodobnou podobnost

 

usínáte s hudbou největších velikánů

stále ještě doprovázíte svou ženu

na lůžku za ruku něžně ji držíte

pohledem laskavým odháníte bolest těla

ve vzpomínkách odevzdáváte se 

smyslu života

 

namísto rajské hudby houslí

buší vaše srdce na poplach

apatyce

chemický průmysl vybírá si svou daň

ta nekončící hra člověka

na bohy

 

zatímco kdosi tiše přichází

vstupuje do vaší mysli

konejší uvnitř

v malé komůrce

která je naplněna vším ovocem

dozrání ve včerejší noci

 

dnes na slunci leskne se

jako prs ženy

hlasem který volá

vítej Josefe

 

zhluboka napij se