Po vonících omítkách
čerstvou řeholí soumraku
táhnou se mapy puklin
širého světa stínů
v dýmu bramborových natí
sladký bolehlav
kapkami své krve
z malíčků
vtěluješ jim houfec
měděných měst
jenž rostou na kořenech
topících se hvězd
zatím co jiným
narostly ruce slunovratu
posouvám se na políčko šachovnice
kde usíná netopýr
na patě
V takto vypracovaných verších, se můj vkus tetelí*
Nápaditost, poetický pohled v dobrém světle a úhlu... super, Marcello.
07.01.2021 04:15:25 | šerý
může dým rozdýmat?...
06.01.2021 23:19:29 | enigman
Fíhá to je kvalitka, snad neurazí pozdrav od kvítka :-)
06.01.2021 16:25:44 | kašpar
pěkná báseň se zajímavými slovními obraty :)
06.01.2021 15:33:26 | Petr27
Krásná. A jestli si mohu dovolit, ta první sloka obzvlášť. A ještě, vždyť co by lusknuti prstem a máme letní slunovrat, a přijde slunce, stoupnem na paty a rozpažené ruce dotknou se ..
06.01.2021 11:48:10 | Vivien
Tak tu patu uříznem ;)* ;) *ST
Pěkný den Marcellko.
06.01.2021 10:24:11 | jenommarie
absolutní poezie
06.01.2021 09:48:15 | OpilyJohn
:-D* ST*
06.01.2021 09:42:32 | Frr