Tma se kolem rozprostírá,
čas se zastavil,
pouze tlukot srdce zní.
Střípky duše našly svůj cíl,
nový život se chystá,
uhnízdil se v ní.
Poklady se tu ukrývají,
Bůh je blízko,
místo úrodné a posvátné.
Bezpečí, co vyjadřuje ženu,
lůnem jest najisto,
dílo úchvatné.
Matka příroda tu kouzlí,
zázrak roste,
už vnímá, co se děje s ní.
Vzájemně spolu komunikují,
vzniká pevné pouto,
tak zvláštní.
Proměna tmy ve světlo,
s bolestí spjatá,
jako vydat své nejlepší já.
Zkrotit divoká zvířata,
spojit se s Lunou,
bohyně tajná.
Zlatým hrdlem se otevírá,
božský průchod,
spojení mezi nimi se přeruší.
Matka krvácí, zmírá,
nelituje škod,
má klid na duši.
Krásná, velmi krásná báseň.
28.02.2021 22:30:06 | Jaruška
...já jsem divoké zvíře a ze světla hvězd...proto nemám rád tmu...jen v noci...;-)
23.02.2021 17:29:24 | Marten
Byl jsem účasten zrodu druhého syna a za sebe říct že to utrpení a zároveň nádheru jsem si tam prožil taky, byla to jedna z mála chvil kdy mi do očí vyhrkly slzy. Moc pěkně napsáno
23.02.2021 09:22:17 | Clown
Věřím, že u zrození zázraku musejí být emoce silné. Je skvělý, že dneska už můžou být otcové u porodu a nejsou tak o tento emotivní zážitek ochuzeni :o)
23.02.2021 12:27:00 | Z nitra