Lajdák

Lajdák

~

Jsem školní lajdák, co nezná a neví,
alespoň tak se to kantorům jeví.
Neví a nezná nic z počtů a věd,
za čtyři dostane hned jakbysmet.

Co se to stalo, že už není šprt?
Fláká se, neučí, v hlavě má prd!
,,Ostuda to naší prestižní školy,"
slova, ta mě však jen pramálo bolí.

Bolí jen málo a trvají krátce,
brzy se houpají na oprátce.
Kopají nohama, snaží se marně,
umlčet se mi je povedlo zdárně.

Možná už chápete, proč lajdák člověčí
píše své básně a počtům se neučí;
skutečnost mu totiž působí muka
odlétá v dáli na zelená luka.

Plácá se ve větru s tažnými ptáky,
ráchá se v potoce, sleduje mraky,
a když jej skutečnost stáhne zpět na zem,
v očích všech je z něj zas divoch a blázen.

Když on by si přál jenom dlít na svém pobřeží,
kde je tak překrásně a kde čas neběží,
kde není škola a testy a zima,
na psaní příběhů vždy správná slina.