SVÉRÁZ TROPICKÉ ŽIŽKOVSKÉ NEDĚLE

 

 

SVÉRÁZ TROPICKÉ ŽIŽKOVSKÉ NEDĚLE

 

 

 

vstřebávám vitamín D

z tropické sluneční lázně

u knížky v křesle lodžie žižkovského bytu

a rozpouštím ho v pramíncích potu i ranním kafi

 

je napůl líná neděle

zdobená tvrdými krajkovými oky

vyšívanými sbíječkami dole na chodníku

doplňovaná hrčením popelářských vozů

a tupými údery sběrných nádob o jejich plechové korby

 

ta chvíle se možná nezdá právě nejvhodnější

pro verše poetické tvorby

když z osmého patra shlížím do kolmě zalomených ulic

 

nejsem Jaroslav Seifert ani Wolker Jiří

co na tom že bydlím nedaleko ulice prvního

a můj rodný dům se dodnes nachází v ulici připsané druhému

 

škvařím se v tropech žižkovských

autor u něhož nesejde nijak na jménu

když se jen snaží zaznamenat

rytmus té dnešní neděle

nedlouho poté co vylezl sám z postele

a ostří sluch k vnímání štěbetání ptáků

hrdliččího cukrování

a ječení záchranářských sirén

 

i v tomto čase tak nedělně lenivém

bojuje kdosi o život

někdo snad umírá

a jiný se naopak na svět rodí

z kufrů aut se stěhují nákupy výtahem do poschodí

 

můj rozpálený nos dráždí vůně chystaných obědů

bůhví od kterých anonymních sousedů

než na něm přistane pozdrav nedalekých topolů

v podobě bělavého chmýří

 

to mrtví z Olšanských hřbitovů

se možná ve svých hrobech vrtí

až listí větví nad nimi se vzpomínkami víří

aby mi přivodili nedělní nostalgii

když navzdory tělu již poněkud zchátralému

v mé mysli vzbudí chuť zachytit ve verších nahodilých

života tajemně věčnou i přítomně současnou melodii

 

 

 

 

 

Praha, 20.6.2021

 

https://www.youtube.com/watch?v=swceEf1jTjo