Hodná žena, která nenechala nic náhodě.

Zamčena v koupelně, osamělá hodná žena,
na kachličkách prášky leží, žiletka, vana plná rudé vody,
byla žena do nepohody.
Když cítila se dobře, veselá vždy byla,
žádnou srandu nezkazila.

Její muž byl despota, ona samá dobrota,
a pak přišel mrak černější nežli peklo,
zde na Zemi ženě zhaslo světlo.
Světlo, slunko, už na Zemi nespatří,
a možná ano, ale v jiném těle,
vy zlí lidi, jděte .. ...... .

Promiňte mi ten závěr,
ale asi to ze mě muselo ven.