Relikvie cizí smrti
Relikvie cizí smrti
Vypůjčenýma rukama zavařuješ štěstí
jako první ho krájíš natenko a část nadrobíš holubům
nespím
to aby se mi nezdálo o létu před smrtí
až nebudu doma tak přijdeš abys odevzdal prázdné sklenice
vím, nenecháš po sobě skoro nic
neupřu si právo vyslovit přání když sklenice budu přepočítávat
je jich dvanáct
a těch otisků prstů a tahů lžičkou, těch je nepočítaně
směju se tomu nahlas tak dlouho že i cizinci mají náruče dokořán
a když vycítím že někde tam se otáčíš zády
tak půjdu, o půl roku zestárnu a až potom to všechno zakopu za domem
který nevlastníme.
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
TiskKomentáře
je to načrtnuto skvěle, nic tomu nechybí... i když se mi nehce mluvit/psát tady musím - vynikající!
23.07.2021 23:38:48 | Sonnador
