Vnitřní hovory

V hlavě démoni, zkus dostat je ven.
Frnk, realita je rázem jak sen.
Matrix.
Chápeme se?
Asi ne.
Dokonalý až moc, to není ono.
Všechna ta ukrutná bolest, která nás udrží v síti, tak proto.
A zas píšu jen tak do prázdna, předemnou stojí láhev vína.
Neumím nic.
Tak píšu, maluju, černá a bílá.
Rozpolcený.

Je to tak, všichni jsme sami.
Další cigareta, další lok.
Asi budu vážně cvok.
Poznáš mně a už nechceš další krok.
Hledám jen lásku, toť vše.
Většina věcí, co dělám, nedává smysl.
Chaos.

Čísla, čísla, čísla….
Porazit je, byla výzva, stále se dívám.
Svoboda, teď co s ní?
Prosím boha, prosím ďábla, prosím kalí.
Proč jen máme pocit, že jsme tak malý?
Nemáš zač, nemusíš děkovat.
Buď rád/a, že jsi v klidu
Jedině a možná jen své svědomí spytovat, pokud jsi ublížil.
Tak to dělám já.
A stále dokola…
Kudy dál do hajzlu?