Za oknem slyším kapky deště,
naráží mi do parapetu.
Morseovka. Já slyším větu.
Teď! A teď znovu! Ještě! Ještě!
Říkají: vidíš, jak je venku?
Tak kam bys chodil, zbav se stresu,
za oknem svět je plný děsů,
nalej si ještě další sklenku.
Tak tady hledím do prázdnoty.
Kdo za to může? To ty. To TY!
Na ňáký rady pozdě je.
Ty nebo jiná, je to jedno,
kapky mi vždy náladu zvednou,
slyším je, i když neleje.
Smutnokrásná
slyším déšť i v suchu
a duši která pláče.
Pěkná báseň. *ST
06.10.2021 11:16:42 | jenommarie