vrůstání

žehlím vaše noční košile

náhle už mi nejsou cizí

vše vrůstá v jediné

 

vzpomínky ožívají

práh překročily

včerejší dny

přišly si ke mně číst

 

písmenko po písmenku

v úctě přede mne kladené

v bázni to aby snad nezapomnělo se

( na jediné)

 

kropím noční košile

stařenek světa

kvítka se probouzí

 

do plnosti světla

když dlaň květ po květu hladí

 

jak úsměvné zahlédnout 

čtenářku zítřku

u žehlícího prkna