Jsi jako holub (2)

 

Zase tě odvála

spirála zvyklostí

Odkryla z důvěry,

se stejnou lehkostí

 

 

Jako by křídlem

nikdy nebyla

Jakoby by se v cizí

galaxií ztratila...

 

 

A pak, i ta

mandragory

zvláštní přání…

 

 

Ztvrdlé kořenoví,

v hliněných vázách,

marně čekají,

opět se na sebe vázat… 

 

 

Jako to kvítí,

to daruje se z lásky

Váže se s citem,

by přišla radost k milým lidem

 

 

Né na skelnou lež,

a bankovky též,

i ony vždy vykvetou

v zelenou lest 

 

A co to poupátko,

čisté a nevinné?

Tér tíží zem, v něm

s láskou nikdo

vyrůstat  nemůže

 

 

Bolavý tlukot

z úzkostlivých prs,

nohám u stolu,

podlomil se úsměv

ze všech čtyř koutů i úst