Strach

Anotace: Uvědomění si, jak moc jsme bezmocní, nejenom proti těžkému průběhu covidu. Uvědomění si sami sebe. To, že člověk k někomu cítí uznání, vede si v sobě jako samozřejmost. Měl by to uznání, říkat i nahlas. Nevyslovené díky, obejmutí.

 

Odpusť mi mé chování,

ten kámen ve mě!

Odpusť těm, co ztrácí

z běhu řeč, a místo klidu, 

musí uhrát jenom smeče

 

 

Jak se mám?

Pořád ses ptala…

Zprávou  každý den,

dobré ráno a

úsměv posílala…

 

 

A já?

Dnes chybíš mi,

my dvě, byly si,

beze slov rovnými

 

 

Strach mi mele naději

Jsi ve zdech divných nadějí

Ledového pokoje, tam kde ustláno

nevinným duším covidové nepokoje

 

 

Snad máš i sny,

teď chvíli nic tě nebolí

Kéž uzdraví tě věda spánkem,

ještě je brzo, stát před svatostánkem

 

 

Je čas na tvou sílu,

tak vstaň a uzvedni

svou tíhu

Poslouchej svůj vnitřní hlas,

ať vrátíš se zas Veselinko mezi nás….