Strach
Strach
Anotace: Uvědomění si, jak moc jsme bezmocní, nejenom proti těžkému průběhu covidu. Uvědomění si sami sebe. To, že člověk k někomu cítí uznání, vede si v sobě jako samozřejmost. Měl by to uznání, říkat i nahlas. Nevyslovené díky, obejmutí.
Odpusť mi mé chování,
ten kámen ve mě!
Odpusť těm, co ztrácí
z běhu řeč, a místo klidu,
musí uhrát jenom smeče
Jak se mám?
Pořád ses ptala…
Zprávou každý den,
dobré ráno a
úsměv posílala…
A já?
Dnes chybíš mi,
my dvě, byly si,
beze slov rovnými
Strach mi mele naději
Jsi ve zdech divných nadějí
Ledového pokoje, tam kde ustláno
nevinným duším covidové nepokoje
Snad máš i sny,
teď chvíli nic tě nebolí
Kéž uzdraví tě věda spánkem,
ještě je brzo, stát před svatostánkem
Je čas na tvou sílu,
tak vstaň a uzvedni
svou tíhu
Poslouchej svůj vnitřní hlas,
ať vrátíš se zas Veselinko mezi nás….
Komentáře (10)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk18.11.2021 10:26:17 J's ..
Pěkné takové bojovné a povzbudivé* Slunce pomůže a strach naději nesemele.
11.11.2021 16:49:13 šerý
"... tak vstaň a uzvedni svou tíhu"*
Španělské chřipky, mory. Příroda se připomíná. Člověk úpí, trpí. Lidská pyšnost se přehrabuje v genetické šroubovici DNA a hledá v ní "příděl" neomezeného Božství. Paní pokora vysmívaná a mašinerie světa vyznělá v Pink Floyd.
Pěkně a empaticky si zde rozsypala*
Návštěvnost
