Sisyfos
Sisyfos
Vítr rozfoukal listí.
Odhalil nevzhledné náhrobky
odkryl šklebící se ústa umrlců
cení zuby, a z děr jen puch.
„Taková tedy pravá podstata všech věcí.“ napadne tě.
Chceš jít spát, ale najednou nemáš
kam bys hlavu a zlámané tělo složil.
Všechna doupata a pelechy
pouhou směšnou iluzí a neskryjí
neuchrání před pravdou.
Víš to! Víš...
Nepřiznáš.
Tak hrabeš rukama.
Chvátáš – musíš, protože
i ty listy brzo vemou za své
a ty nebudeš mít čím
tu ohavnost zakrýt.
Z náhrobku majestátní hrob.
Úleva.
Pieta, to je to co tě ještě drží -
chvíli. Vydrží.
Vítr rozfoukal listí…
Komentáře (14)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk22.11.2021 08:49:49 Jan Kacíř
Nálada fakt vystižena, skvělá věc. Jen bych se nechal podat proč Sisyfos, asi mi něco uniká, pravda je, že už mi rozum umdlévá.
23.11.2021 08:30:06 Sonador
no, protože je to marná snaha pořád dokola... končí to zase začátkem...
a děkuju moc*
21.11.2021 08:52:02 Protos1182
Však kámen vydrží více než list
Na kameni lze tak dlouho číst.
Listí padlé kámen chrání
Před ledovou chmurnou paní.
S jarem slunce ohřeje jej
Deštník slz ho omyje
Písmo na něm zase zvolna
Vlhkém slz těch ožije.
21.11.2021 09:11:08 Sonador
tyjo, tak nevim - ta ledová chmurná paní jsem jako já?:) a víš, že se tak ale cítím ? ...ale je to tak, slzy jsou požehnání... děkuju*
20.11.2021 23:30:31 Vivien
Jen takový můj osobní postřeh, taky z židovského hřbitova, co po desetiletich "s úctou" obnoven, když jsem nevěřícně při okem blíže zpozorněla, z čeho jsou ty "obnovené" nízké zídky mechem potažené, z oněch rozpadlých bezejmenných ...
20.11.2021 15:06:22 Marten
...a já mám hřbitovy rád, jsou to krásný parky, jsou tam květiny, vylešťený náhrobky a občas hoří svíčky....mám na to jinej pohled, protože jako malí jsme si tam vesele hrávali...pitomá je pieta dospělých...;-D
20.11.2021 15:36:49 Sonador
a to já mám hřbitovy taky ráda, navíc jsem vedle jednoho vyrůstala:) takže jsem si tam taky jako malá hrávala... ale tys nebyl nikdy na rozpadlým zarostlým židovským hřbitově? tos o dost přišel...;)
20.11.2021 14:56:43 šerý
Jako by epitaf marnosti a melencholického odevzdání se.*
Ale jen můj "jížní vítr."
Mezi mrtvými oázami opuštěných, hlas optimizmu Božího správce. "Na hřbitovech konečně bývá nevidomý klid a tolik se už nekrade!"
Rád jsem u takové poetky zazvonil.*
20.11.2021 15:38:50 Sonador
přesně tak!:) můj epitaf odevzdání se... br, až mě teď samotnou zamrazilo:)
ach ano Boží klid... a děkuju šerý*
