všechno co napíšu

The Weeping Song

Všechno co napíšu
už vybrečel někdo přede mnou
všechno co chci říct (ani pomyslet)
je jenom hloupé nic.
A stokrát omleté.

„ale to ne, to se slečno pletete“
tak určitě…
„hej barmane! repete“

Nečekaně mi chybí ta možnost.
Jentak, svobodně
v začouzeným baru vzdorovat předsudkům -
„to se přece nehodí, aby žena jako vy, sama...“
„a ten doutník?! to vám nesluší“
?
„hele chlapečku, na tvůj názor se nikdo...“

Najednou slyším Martinu jak se směje
přehazuje provokativně ty svý dlouhý nohy
a kudrlinu odfukuje z čela.
Ale moje ‚Marylin Monroe‘ už má děti a domek a psa
akdoví, kde je jí vlastně konec…

Be happy.

To jsme, a kdo by se taky chtěl vracet, když je rád
že to všechno vůbec přežil.
To jen -
že nemůžu, atak najednou moc chci (jak lidské).
I vánoční trhy s punčem stokrát stejně
a nad kterejma už jsem ohrnovala nos
mi letos budou chybět.

Tak budu psát, jenže - všechno co napíšu
už vybrečel někdo jinej…