Rozchod
Rozchod
Zabouchl‘s za sebou dveře mého srdce,
dozněly tvé kroky na schodech svědomí.
Měla bych smutnit, ale mně se nechce
Nač taky bylo by smutnění?
Odcházíš ulicí a já už netoužím
Za bílou záclonou strnule stát
Ty ani netušíš, že už se nesoužím,
Ale já nepláču, chce se mi spát
Zmizel jsi v mlze dnů a už mi nescházíš,
Tvé místo zapadá šedivým prachem
Mým dnešním snům už ke štěstí nestačíš
A můžeš přemítat – byla či nebyla jsem?
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
30.11.2021 23:21:39 jenommarie
Ono to je jak flašinet
schovat kliku do skříně
a nechat jen tóny známé doznívat.
Tam, kde se bezpečí nezmění v lítost nebo strach.
Snad i radost se otevře v duši
po kouskách.*ST ;)
29.11.2021 21:33:47 uživatel smazán
Zajímavá báseň i na toto téma.) hodně štěstí přeji
