Tisíckrát

nad hlavou mi přeletěla
černá létavice
slepá
závoj blížících se děsů
padl na mne
nečekaně
slyším plakat svoji bolest
zatíná drápy
do masa pod srdcem
lomcuje mřížemi svalů
vztekle
s děsivou touhou utéct
necítit
nedívat se
nebolet!

holými pěstmi mlátím do zdi
plné krvavých ostrých kamenů
mých dní
zoufalých
neskutečně sama
v zimě
v mrazu
bez lidského tepla

ďábel mne nutí
ohnout záda
v předklonu řvát do ochraptění
třást se zimnicí
ječet bolestí
hrůzou

Boha volat!
stokrát!
tisíckrát!

schoulit se
obejmout v sobě to lidské
co zbylo
zahřát plamínkem zbylého tepla
a
nebýt