Kdo chce bít psa,
hůl si vždy najde.
Jsem strakatý pes,
jsem i nejsem
totiž širý svět.
nekoušu, možná
bláznivým zdám se.
Ze smutku povstane radost
a pravdě učiní zadost.
Kde utrpení je,
tam jednou pomine,
pravda se ukáže,
maia si jenom hraje
a dobré to je.
Pravda nejde říct,
snad naznačit.
Kdo to řekl?
Já, já, já!!!
Jsem iluzionista.
Tiše, pšttt...
buch, buch, buch,
to nebuší jen srdce mé,
v stejném rytmu buší tvé,
i matička země, vše.
Dim, dam, dom,
to je náš zvon.
A za tím vším
je krásné ticho,
hudba tak nádherná,
slovy nepopsatelná.
Musím o tom psát,
své svědectví dát.
Tu možnost má každý z nás,
když bude o to stát.
Ano, to znám taky, odplata se neoplácí stejnou měrou. ST.
Ze smutku radost. OK.
25.03.2024 20:56:17 | Paulín
Je jen na nás ... čím se stane náš život a svět.
Krásné rozjímání, děkuji Ti !
Moc hezká báseň.
04.03.2022 20:37:40 | Fialový metal
Ano, přesně tak. Na každém z nás. Jsem moc ráda, že chápeš.
05.03.2022 07:35:44 | paradoxy
Věřím, že zvony "vzruší" TY co nespí a "probudí" TY co na vavřínech ještě dál a dál spí.
05.03.2022 10:38:10 | Fialový metal
To je dobrý :)
04.03.2022 17:43:48 | Protos1182