Múza

Když na mě modré oči její ze tmy svítí
a úsměv nádherný rozzáří jí tvář,
jako by znovu smysl mělo moje žití,
zas dal bych všechno v sázku na oltář.

Rozum se vzpírá té marné srdci touze,
když chřípí moje tu svůdnou její vůni ucítí,
tak rád bych miloval ji vášnivě a dlouze
a snad chtěl bych s ní i dítě zploditi.

Nádherná je a ve svém mládí roztomilá,
já starý jsem, dvě dekády nás dělí odporně,
přesto mě touha po ní v srdci překvapila,
když o ty chvilky s ní já žebrám pokorně.

Když odchází, pln touhy jen sleduju její kroky
a mnohdy nachytám se, jak mu závidím,
tomu, co prožije s ní nejšťastnější roky,
já budoucnost svou s ní totiž nikde nevidím.