Ze strachu před citem

Ze strachu před citem,

jsi raději, pro mě rozevřela klín,

abych touhu svou v Tvém žáru uhasil.

Zas minul den a já už vím,

že duši svou, já nikdy nespasím.

Tak milá byla mi Tvá něžná slova,

kdy lásku do rtů často brala jsi,

nyní již tuším, že ve mně zloba,

jenž, přešla duší mou, zas a znova,

část mého srdce sebou opět, vzala si.