Když se bojíš citu

Ze strachu před citem
jsi raději pro mě rozevřela klín,
abych touhu svou v tvém žáru uhasil.
Zas minul den a já už vím,
že duši svou já nikdy nespasím.

Tak milá byla mi tvá něžná slova,
kdy lásku do rtů často brala jsi.
Nyní již tuším, že ve mně zloba,
jež přešla duší mou zas a znova,
část mého srdce sebou opět vzala si.