našlapuješ pevně to zem ujíždí

pořád se snažíš

nevracet k minulosti

dělat věci správně chodit včas

slušně oblečená učesaná

nejezdit moc a hlavně nejezdit načerno

nečmárat do knížek na stoly na zdi

nevzpomínat hledět si svýho a to zejména

hledět dopředu dopředu dopředu

protože vepředu něco čeká

říkaj to celej život někdo na tebe čeká

tenhle to nebyl a tenhle taky ne dívej se dál jako slušná holka

co na tom že takhle to vůbec nejsi

ty ani vzdáleně a co na tom

že tam kdesi vzadu kam už se nedíváš

v jednom jediným hloupým nedostupným tónu

je to všechno co kdy znamenalo doopravdy mít

slyšelas to tolikrát tolikrát za sebou

jako by se snad existence dala zachytit vyposlouchat a navždycky uvěznit

jako by se čas dal ohnout jak pružina cos v pěti letech pouštěla u babičky ze schodů

byla duhová na každým schodu trochu zachřestila a když dopadla úplně dolů na zem

pohltila

sama sebe