Nikdy víc

Podívej, nic se nezměnilo,
vše je tak, jak kdysi bylo.
A tak říkám, že už nikdy víc,
ne, křičím to z plných plic.

Den za dnem a já se stále ptám,
proč slova jsou jen pouhý klam?
Škrábou mi na srdce a nechtějí ven,
drží mě pod krkem, to bude zase den.

Ráno vstávám a dívám se na nebe,
kde ptáci krouží a vyhlíží poledne.
Celým dnem se linem spousta tónů,
všichni mě míjejí, a to bez pardonu.

S příchodem noci se choulím v peřinách,
ve svých snech se topím ve vlnách.
Poznal jsem dvě tváře a obě mi lhali,
naději a víru, to je to, co mi drze vzali.