Anotace: Cynická, ale hluboce pravdivá báseň o vztahu mezi starším mužem a mladší ženou, o iluzích, které se opakují, a o ironickém smíření s tím, že věk sice přinese zkušenost — ale nezbaví bolesti.
Snad, tatínka dělal jsem jí měsíce,
svým věkem mám k tomu jisté vlohy.
Mé ješitnosti lichotilo ovšem nejvíce,
že mladá, opět samice, rozevřela své nohy.
V mém věku už jsem velmi opatrný
před lstivým šarmem svůdných žen.
Tentokrát přežil jsem bez poskvrny
a rychle vyházel jí věci z bytu ven.
Slušně jsem se k ní choval, jemně ji miloval,
ona snad, doufám, ke mně ráda chodila.
Necítím nyní ničeho, čeho bych politoval,
že zase muže jiného si ona zvolila.
Jenom ty rychlé změny nepochopím —
v tom můj věk je, myslím, na škodu.
Ve čtvrtek něžně líbá mě, ať se vzchopím,
a v pátek už ji jiný klátí odspodu.