vesnický klub

zvedal jsi lahev minerálky

hned po lahvy bílého vína

v jedné ruce lásky na rozdání

v druhé pouhá bída

tážu se sama sebe když dřepím v rohu

jestli mě to vůbec baví

nebo jenom trochu

to on sám kazí

divně špinavé matračky

na kterých v kožených džínách 

polykám hrst žárlivosti

když slyším jiných sukní touhu brát

zvedám se, odcházím

znechucena

při jejich zvuku prcání

pardon, tohle není láska