vesnický klub

zvedal jsi lahev minerálky
hned po lahvy bílého vína
v jedné ruce lásky na rozdání
v druhé pouhá bída
 
tážu se sama sebe když dřepím v rohu
jestli mě to vůbec baví
nebo jenom trochu
to on sám kazí
 
divně špinavé matračky
na kterých v kožených džínách 
polykám hrst žárlivosti
když slyším jiných sukní touhu brát
 
zvedám se, odcházím
znechucena
při jejich zvuku prcání
pardon, tohle není láska