Poslední cesta

Pár bílých koní tiše městem projížděl,

smuteční vůz za sebou ztěžka vlekl,

snad aby živý mrtvému cosi záviděl,

a bohabojný lid v kostele připoklekl.

I nový vozka na kozlíku seděl vzpřímeně,

barona cikánského toho dne pohřbívali,

starému nepodobal se on ani vzdáleně,

v konduktu za nimi táhli se pozůstalí.

A u kostela, jako vždycky, koně zaržáli,

mladý z kozlíku hbitě na zem skočil,

kutálka hrála, barona dovnitř smýkali,

farář mši odmumlal a další funus skončil.

Pár bílých koní tiše městem projížděl,

smuteční vůz za sebou ztěžka vlekl,

vozkovi novou práci nikdo nezáviděl,

a v kostele studeném zas nikdo nepoklekl.