Někde tam uvnitř

Za nocí pochmurných při smyslu nejasném,
v očích všech ani svých nezachytíš slunný den.
Ulice stále prázdné jsou, ačkoliv lidí plné,
mnozí jen kupředu jdou - zřejmě ztratili již mnohé.

Na chodnících leží jejich sny dávno pošlapané,
zarývají se do srdcí všech jako sliby nesplněné.

Přitom tak moc by chtěly, někde tam uvnitř.

Jako jeho srdce v řekách vod zpěněné,
prochází se on - nenápadný džentlmen.

Ač bez klobouku či bot, mohl by vyprávět mnoho,
kráčí přes rozvodněný brod, ač s hlavou holou.
Stačilo by tak málo, a něco stát by se mohlo,
to pomyslné TO, co by se VŠÍM tak rádo pohlo.