Dům bez komína

 
Dnes na mě žádná v touze nevzpomíná,

ani jednu ze snů můj dotek nebudí.

Chladný jsem — jako dům bez komína,

a ony s jinými se v loži jistě nenudí.

Těch holek, co v náručí jsem svíral,

přec miloval jsem pouze třikráte.

Jako by jed teď mou duši sžíral,

poslední napsala mi: „Odteď mi vykáte.“

Už je mi nepříjemné se v tom hrabat,

chtěl bych jen slyšet smích její znovu zase.

Usmát se, radovat, svléci z ostudy kabát,

nastavit nový směr v rozbitém svém kompase.