Opustit, zlomit, líbat noci
hvězdnatost krajek posledních,
otupit, v písek prosít pocit,
s poslední kůrkou krájet smích,
propůjčit, propít v srdci minci,
statečnost matek polem dní
vykročit z vísek zítřek žít,
zanechat paměť ve dveřích.
Patami potmě promodlit pláně,
pro dlaně na laně věšet přání,
neoschnout, neokorat snem,
prozpívat hrdlo souzněním,
strunami ladně proznít skráně,
oddaně do rámě prokvést zráním,
neklesnout, milovat odsouzen
dolévat vědro svítáním.
Spousta obrazů, nevím, co dřív, Louvre vědomí, neotřelé. Kombinuješ vázanost s naprostou svobodou volného verše a navíc nenuceně. Přečtu si více. Díky.
22.09.2023 10:21:24 | Matahaja
Milý Matahajo, velice Ti děkuji a těší mě Tvé navštívení i vlídná slova. Rád jsem též objevil břehy Tvé poezie, příteli.
09.11.2023 01:29:43 | Akrij8
s dovolením si doliji...
24.05.2023 21:50:03 | enigman
Milý Enigmane, jen co hrdlo ráčí, děkuji
17.09.2023 19:52:07 | Akrij8
Ať světla je stále dostatek,
v kráse svítání, bez falešných pozlátek
Krásný den, Jiříku :)
05.03.2023 15:41:47 | Emily Říhová
Má vlídná světlonoško, však Ty sama jím oplýváš a rozdáváš jej slovem
17.09.2023 19:51:38 | Akrij8
Takových je tady naštěstí víc ;)
17.09.2023 20:00:07 | Emily Říhová
Velmi naléhavě Tvůj text na mě působí, plný citu, toužení...
05.03.2023 11:33:51 | Helen Mum
Děkuji Ti, milá Helen, jsem velmi potěšen a poctěn
17.09.2023 19:50:42 | Akrij8
obléknut do hvězd, něžně a láskyplně doléváš světlem Jiří... nádhera*
28.02.2023 11:46:35 | Sonador
Milá Son, však Ty také doléváš až se srdce chvěje
17.09.2023 19:50:13 | Akrij8
Máme všichni k lidské kráse, ještě hodně na "práci." Viď, Jirko?
Však sílu i citu máme, a nahmatáme!*
Pěkně sis pobásnil a jsem rád, za tvou čerstvou poetickou stopu.*
27.02.2023 00:24:55 | šerý
Milý Šerý, krása sama je jen maska, důležité jak jsi podotkl, je to co nahmatáme u srdce. Děkuji velice
17.09.2023 19:49:28 | Akrij8
Lze okorat snem?
ZůSTalo mi, po přečtení na mysli.
Celá je nádherná
A tato část:
oddaně do rámě prokvést zráním,
neklesnout, milovat odsouzen
dolévat vědro svítáním.
Úžasný text Jiříku..
TEBE zde číst je opravdu dar.
Moc TI děkuji a opatruj se, krásné dny TI přeji. :)
26.02.2023 23:54:31 | jenommarie
Má milá Maruško, doufám, že snem neokoráme, člověk beze snů je nehybný a prázdný. Děkuji Ti, jsem rád, že se líbila i za Tvou laskavou přízeň, která prosvětluje
17.09.2023 19:47:21 | Akrij8
Jiříku, já moc děkuji. Věřím v hybné síly uvnitř..snů..protože jsou mnohé součástí SRDCE a to přece má uvnitř spoustu síly. **
Opatruj se a krásné ještě sluneční dny a večer, TI přeji.;)
17.09.2023 20:02:18 | jenommarie
Milá Maruško, to jsi vystihla velmi pěkně. Tobě též mnoha světla ve Tvé vlídné duši. Příjemný večer a jitro políbené sluncem
17.09.2023 20:23:58 | Akrij8
Jé..DĚKUJI TI moc Jiříku..pohladilo.:);)*
17.09.2023 20:28:55 | jenommarie
Čas nalézá cestu, a tys, úžasnou poezií opět vkročils. S nadějí a vírou.
26.02.2023 22:18:07 | Vivien
....Vidím v tom vědru hvězdnou oblohu,to když Svítání přeteče a už už je vůkol se svým /c/hladivým Světlem...svěžím a s tím..."zasejc můžeš začít"......a na dně odlesky minulé noci,třpytky hvězd.......milovat Život......a smrti se nebát.....jsou to "jen"vrátka......Ji.P.S.Jsem ráda,že jsi opět "otevřel"své cestičky Jiří z laskavé Apatyky...a prosil si...
26.02.2023 19:35:15 | jitoush
Však jsi také zahradnicí života, má milá a plná světla z hvězd. Děkuji Ti má Jitřní
17.09.2023 19:44:54 | Akrij8
Působivá slova :)
26.02.2023 19:21:59 | Narra
..znovu probudit - své Světlo, matné obzory zítřků odslepit od neurčitosti stínůžití.. z hlubin studní našich zasutých zahrad zas čerpat probuzenou životodárnou vodu a duhově ji chrstat proti deštivému nebi..
PS JIŘÍKU, JSEM MOC RÁD, ŽE JSI OPĚT ZDE*** ST*
26.02.2023 19:19:31 | Frr
krásná představa, milý Jiří, děkuji
17.09.2023 19:42:55 | Akrij8