Teď se směji sám

Kde jste vy všichni, kteří jste slíbili,
že tu vždy budete, stačí jen zavolat,
pro mojí vášeň prý jste se vznítili,
vždyť tomu nápadu, nešlo by odolat.

Kde jste vy přátelé, co při mně stojíte?
Vždyť jste mi říkali: „Spolu to zvládnem.“
Teď snad i pozdravu trochu se bojíte,
že nejspíš až příliš rychle stárnem.

Kdo z vás mi napíše v pondělí ráno,
„Jak se ti daří, nedáme kávu?“
Od koho z vás je mi opravdu přáno?
Kdo z vás kdy napsal jedinou zprávu?

Kde jste Vy všichni, co jste za mnou stáli?
Já dal i na vás a teď to mám.
Já se teď směji jen o kousek z dáli,
snad o něco více, ale sám…