Návštěvnost
Marnost
Marnost
Mám plná ústa slov
Co není komu říct
Když očima sov
Zas koukám na měsíc
Mít v srdci víru,
Klečela bych na kolenou
Mám duši plnou lásky
A není, kdo by o ni stál
Ticho v dlaních prázdných
Tma, kde dříve oheň plál
Mít ještě sílu
Projít tou chodbou temnou
Mám na rtech úsměv
Hrudníkem led se valí
Hořkost mám v ústech
Světlo mě v očích pálí
Věřit v tvou lásku
Mohu se stát tvou ženou
Komentáře (12)
Komentujících (7)
Doporučit
TiskKrásně smutné...
Někdy je třeba se odmítnout bát:0)
10.07.2023 14:46:01 | čertííík
Věř ...
Svět se mění ...
Nikdo není opuštěný.
27.05.2023 09:24:16 | Fialový metal
Děkuji za zastavení, ráda tě zas vidím, Vašku
27.05.2023 21:50:11 | Lexi
Marnosti trpělivost kážou. Svěží vítr korouhví vlál. Rozpolcený stále k útoku velím. Šašek v šklebu, jenom se mi smál.
Trmácení životem a cestou všude výmol. Jen když vidíme obzor...
Povedené dílko napsalas, Lexi. Líbí se mi to*
22.05.2023 23:36:12 | šerý
Děkuji, jsem ráda, že se líbí
24.05.2023 11:37:06 | Lexi
...věřit v lásku...
Krásná je :)!
22.05.2023 22:50:26 | ukrytá v máku
Věřit v lásku - to jo, ale něčí - to je koncovka.
23.05.2023 10:00:04 | Jan Kacíř
Někdy třeba nezbývá nic jiného, než jen věřit i v něčí lásku :) ale ano, záměrně jsem to jedno slovo vypustila :).
23.05.2023 14:50:59 | ukrytá v máku
Máte pravdu, věřit člověk asi můžej jen sám sobě a svým citům. V ty cizí může jen doufat...
24.05.2023 11:38:42 | Lexi