Anotace: „Prvotní zmar může být výhra.“
Řekl mi mudr(c) v bílém plášti:
„Ten mozek váš je hrozně zvláštní.
Máte v něm krásná bílá místa,
jen pánbůh ví, co se zde chystá.“
Léčil jsem mozků víc než stovku
mozky, jež spadly na vozovku
jež koupaly se denně v rumu
teď plavou v lihu, díky umu.
I mnohé jiné, bez příčiny
poznaly nůž můj za své činy
každému vždy a podle zásluh:
„řve“ chlapík v bílém, jako pánbůh.
Mám fotky „sbohem“:
„byť koplas lehce“
„zadnice má (však)
furt srůst mi nechce.“
Zdá se mi, že mám v hlavě díru
zářící černě do vesmíru.
V erupcích myšlenek je cítit zmar
jsi mladé magma však já jsem stár.
Tedy ten úvod, je pro mě už celé dílo*
28.05.2023 18:50:54 | Vivien
možná že lepší bílá místa nechat bílá než aby se zaprášila...
27.05.2023 12:09:57 | enigman
Hezky napsané
27.05.2023 05:02:36 | Marťas9
Lepší bílá místa nežli tma.
Být si na dně a v hlavě malá díra. Z které periskop po záchraně zírá. K magma, které pomalu si teče. Jednou zchladne, neuteče.*
27.05.2023 03:10:10 | šerý
já mám prý v mozku-dle CT žluté skvrnky-údajně známka pomalu se blížícího Alzheimera... ST*
27.05.2023 01:15:39 | Frr
Skvělé :)!
27.05.2023 00:57:40 | ukrytá v máku